Kina patří mezi místa, která navštěvujeme rádi. Bohužel u nás v Praze 5 jsou taková místa pouze dvě, a to ještě patří k masovkám, tedy k multiplexům. Filmoví fajnšmekři musí za „svými“ uměleckými kousky jinam. To by se mohlo změnit.
Před třinácti lety jsem takzvaně vyšla do světa. Do té doby jsem se plně věnovala rodině a vychovávala tři děti. Před třinácti lety jsem dostala impuls a důvěru k založení soukromé školy. Začínala jsem úplně od nuly. Měla jsem jen svou vizi a odvahu ji uskutečnit.
Parkování, neboli spíše neparkování, se stalo noční můrou mnoha řidičů Prahy 5. Ježdění okolo domu a zoufalé hledání volného místečka znají obyvatelé všech pětkových lokalit počínaje Motolem a Barrandovem konče. Modré zóny některým řidičům pomohly, a tak si je pochvalují, jiným život zkomplikovaly, a tak by je nejraději zrušili. Těžko hledat viníka. Faktem je, že aut je více než míst na parkování. Neexistence celopražského systému výrazně situaci zhoršuje a mnohdy vede k přelévání aut z jedné městské části do druhé.
Prázdniny a dny dovolených jsou ideálním časem pro návštěvu výjimečného prostoru. Takové místo se nachází kousek od rušné křižovatky Anděl, a je tedy v samém srdci Prahy 5. Samozřejmě mám na mysli barokní letohrádek Portheimka.
Naše země je v záplavě právních norem. Kromě právníků se v nich nikdo nevyzná. A i ti mají co dělat, aby stíhali registrovat všechny nové zákony, vyhlášky, předpisy, potom všechny novely novel a novely novel novel. Vždyť některé zákony se během roku mění i šestkrát. Současná vláda nám stále připomíná, kolik právních norem minulý rok přijala.
Je mnoho míst, kam chodím ráda. Vždy záleží na mé momentální náladě. Když se chci zamyslet a zahledět do dálky, vyhledávám výhledy z kopců, kterých je v Praze 5 mnoho.
V jednom z článků Pravé 5 (novin ODS Prahy 5) píše Jakub Chromý, kandidát do zastupitelstva Prahy 5, o stereotypech, které my lidé často, ale bezdůvodně máme vžité. Ve svém článku se zamýšlí nad rozdělením voličů podle jejich typu zaměstnání. Dle názorů mnoha lidí rozhoduje o volbě politické strany to, zda jsme zaměstnancem státu či podnikatelem. Státní zaměstnanec prý vždy volí stranu levicovou a podnikatel, a to třeba i drobný živnostník, volí jedině stranu pravicovou. I já mohu potvrdit, že tyto názory občas slýchám a zajímavou zkušeností v tomto směru byla i kontaktní kampaň, kdy některé reakce lidí těmto schématům odpovídaly.
Procházet se zahradou, parkem, alejí či mezi záhony květin je vždy silným zážitkem. Pro nás městské jsou zelené plochy obzvlášť důležité a významné, protože žijeme mezi domy, ulicemi, parkovišti, nádražími, nákupními centry nebo stadiony. Téma zeleně je tedy pro všechny, kteří žijí ve velkém městě, velmi citlivé, ale zároveň rozporuplné. Každé město v sobě vždy nese konflikt zastavěné a zelené plochy. Je to dáno tím, že my, obyvatelé měst, bychom chtěli mít vše na dosah ruky, kamkoliv se dostat rychle a pohodlně, všude zaparkovat. Zároveň ale voláme po zachování všeho zeleného. Nemáme kde parkovat auta, zlobíme se, když by ale měl vyrůst v naší blízkosti parkovací dům, jsme zásadně proti.
Strana 7 z 7