Pokud se ženy rozhodnou vstoupit do veřejného života, startovací pozice pro ně nebývá ideální. Mladší musí obětovat rodinu, nebo zkrátka politiku odložit na dobu, až děti budou samostatné. Nezřídka pak čelíme předsudkům: že na to nemáme manažersky, nebo že nejsme dostatečně silnou osobností pro politický souboj. Na startu jednoduše chybí důvěra. Ale vybudujeme si jí tak, že budeme upřednostňovány jen na základě pohlaví? Samozřejmě, že nikoli.

Zastánci kvót uvádějí jako ideální variantu "zipový systém" – v každé po sobě jdoucí trojici musí být muž i žena. Nebylo by pak možné mít na prvních třech místech na kandidátce jen muže. Jenže pak by tam nemohly být ani tři schopné ženy. Nemíjí se pak ten původní záměr, tedy mít více zvolených političek, s dosaženým cílem? Se zastánci kvót se shodnu na tom, že je žádoucí, aby žen bylo v politice více. Ale jsem přesvědčená, že k tomu vede jiná cesta, než je ukotvení v zákoně. 

To, že se ženám do politiky moc nechce, je problém, na který můžeme nahlížet z jiného úhlu. Přestože dveře jsou všem otevřené a současný volební zákon žádnou skupinu nepreferuje, politika obecně nové a schopné lidi (a hlavně ty mladé) nepřitahuje. Přitom právě nové tváře oceňují i voliči, kteří občas bývají unavení zkostnatělým stavem své oblíbené partaje. A troufám si tvrdit, že i ti konzervativní. 

Každá strana má možnost budovat svou vnitřní kulturu specificky. Pokud chce v očích svých příznivců být moderní a držet krok s jejich očekáváním, měla by podmínky a příležitosti pro zapojení nových členů vytvářet. Aktivně a důsledně pracovat se základnou mladých členů i vyhledávat a cíleně oslovovat schopné lidi. A přesně v tento moment by se nemělo zapomínat na ženy. Měli bychom se pyšnit pozitivními příklady, motivovat nebo poradit každému, kdo může nabídnout své schopnosti. 

Do snažení o důvěru veřejnosti se může pustit každý. Mladí i starší lidé, muži i ženy. Důvěru a respekt ať také každý získá podle svých výsledků. A kvóty nebudou potřeba.