Jsem velice ráda, že jsem mohla podpořit závěrečnou akci projektu Příběhy našich sousedů. V krásné kapli školy pro sluchově postižené v Holečkově ulici jsme ve slavnostní atmosféře ocenili žáky, kteří v rámci projektu spolupracovali s pamětníky žijícími na Praze 5, zpracovali jejich úžasné životní příběhy a dále je šíří. 

Již jako ředitelka školy jsem tento vzdělávací projekt aktivně podporovala. Důvodů, proč jej vnímám jako jedinečný a mimořádně přínosný je několik.V dnešní přetechnizované době se vytrácejí okamžiky mezigeneračního setkávání a sdílení životních zkušeností. Mladí lidé jsou často obklopování neosobními vztahy, anonymitou a emoční povrchností. Kdo z mladých lidí zná večery, kdy babičky, dědečkové, poutníci či sousedé vyprávěli své osudy a příběhy? Tato skutečnost ochuzuje naše životy a neumožňuje nám prožívat pocity sounáležitosti a vzájemného porozumění.

A právě Příběhy našich sousedů jsou příležitostí pro setkávání těch nejmladších s těmi nejstaršími. A co víc? Oni si vzájemně naslouchají a povídají, dokonce společně pracují a tvoří. To je velmi užitečný rozměr projektu, zde vidím jeden z jeho velkých přínosů. 

Historie 20. století je velmi bouřlivá a dramatická. Dvě světové války a následující vývoj ovlivnil miliony lidí. Některé hrdiny známe z učebnic a knížek, většina z přímých účastníků ale zůstává nepoznána. A zase projekt Příběhy našich sousedů otevírá prostory pro seznámení se s osudy obyčejných, i když výjimečných lidí. Díky němu k nám promlouvají matky, otcové, lidé z měst i venkova, vojáci, obchodníci, učitelé, faráři či právníci. Vyprávějí nám, jak žili, jak se rozhodovali a chovali v těžkých okamžicích. Tito lidé nám mohou být inspirací a třeba v těžších dobách i nadějí, že čest, obětavost, ohleduplnost, kamarádství či pomoc zvrátí nepřízeň osudu. 

Kéž jsou pro naši mladší generaci pamětníci příkladem a vzorem! 

Zajímavým výstupem projektu jsou panely, které jednotlivé příběhy prezentují. Nyní jsou vystavené v prostorách školy, výstava se ale stane putovní. 

Příběhy našich sousedů je vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum pro žáky osmých a devátých tříd základních škol a tercií a kvart víceletých gymnázií. Ti se za doprovodu svých učitelů a lidí z Post Bellum na několik měsíců stanou rozhlasovými nebo televizními dokumentaristy. Mají za úkol vyzpovídat pamětníka, natočit vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument. Někteří podle příběhu kreslí komiks, jiní tvoří prezentaci pro spolužáky, další se vydají do Českého rozhlasu, kde jim redaktoři pomohou sestříhat nahrávku do rozhlasové reportáže. Nakonec musí vystoupit před publikem a výsledky své práce představit veřejnosti a odborné porotě. Výsledky jejich práce si můžete prohlédnout na těchto webových stránkách.