Podzimní komunální volby v Praze se kvapem blíží a podle starostky Prahy 5 a poslankyně Renáty Zajíčkové (ODS) jsou zásadní témata, která budou rozhodovat, zcela jasná. Bydlení, doprava a bezpečnost. Ve všech těchto oblastech by měla fungovat spolupráce mezi jednotlivými městskými částmi a magistrátem, ovšem situace je často právě opačná. „Pokud jste starostou městské části, který nemá zastoupení v koalici politických stran ve vedení magistrátu, máte na Mariánském náměstí dveře víceméně stále zavřené,“ říká starostka a poslankyně v rozhovoru pro INFO.CZ a sype z rukávu řadu příkladů, kdy se politický boj podepisuje na životech Pražanů.

Jedním z největších problémů Prahy 5 byla po vypuknutí pandemie bezpečnost, zejména do okolí Anděla se přesunula řada drogově závislých. Podařilo se už situaci vyřešit?

Tu situaci je třeba řešit ve dvou rovinách. Jednak v rovině toho, co můžeme vyřešit z radnice Prahy 5, a jednak jak lze situaci řešit systémově, z pohledu magistrátní a celostátní protidrogové politiky. A to, co můžeme dělat na naší straně, to pochopitelně také děláme.

Za poslední rok jsme navázali výrazně bližší spolupráci s policií, která se tak nyní více zaměřuje na exponované oblasti. Třeba na Andělu je to znát. Pravidelně tu lze potkat znatelně více strážníků a především policistů, jak uniformovaných, tak v civilu. Dokonce k nám byla převelena specializovaná protidrogová jednotka, která se zaměřuje na pouliční dealery.

Mnohem více také kultivujeme veřejné prostředí, ve kterém se lidé závislí na drogách často pohybují. Otevíráme veřejný prostor a staráme se, aby byl bezpečný. To se děje například prořezáváním keřů, odstraňováním problematických objektů jako jsou různé přístřešky, anebo pochopitelně nadstandardním čištěním vybraných ulic.

V neposlední řadě pak spolupracujeme i s nízkoprahovými centry, například s centrem Progressive, protože právě v jeho okolí je koncentrace závislých lidí výrazná. Naposledy jsme se dohodli, že se bude více zaměřovat na komunitní práce a věnovat se svému okolí – včetně toho, že se lidé z Progressivu budou výrazněji podílet na úklidu.

Kromě toho pak centrum i zvýšilo svůj „práh“, takže zatímco donedávna tam mohl přijít prakticky kdokoliv, aktuálně chtějí pracovat především s lidmi, kteří mají vůli se svým životem něco pozitivního udělat.


Kde potom končí ti nízkoprahoví?

Ti tam pochopitelně stále docházejí a Progressive se je snaží alespoň zachytit, většinou je to však tak, že tito lidé migrují z jedné městské části do druhé. Což je pochopitelně problém, tím spíš, že řada studií poměrně jasně říká, že drogově závislých bude přibývat.

Právě proto ale potřebujeme především systémové řešení: musíme restartovat síť adiktologických služeb, restartovat sociální a zdravotní oblast a především musíme přijmout legislativní změny, které posunou řešení problematiky od současné represe více k prevenci.

Podstatné je řešit tuto situaci strategicky, zvyšovat počet kontaktních center. To vychází z koncepce magistrátu, my však bohužel nejsme součástí její tvorby.

Proč ne?

Upřímně? Nevím. Pochopitelně by tam dialog být měl – a já se o něj snažím od chvíle, kdy jsem nastoupila do pozice starostky. Jenže za poslední dva roky, co to řešíme, jsme se nikam nedobrali; navzdory řadě našich žádostí a proseb se ze strany Hlavního města Prahy nestalo vůbec nic.

Částečně je problém v samotném systému, ve kterém jednoznačně není dobře nastavené financování adiktologických služeb – jedná se o komplexní téma, které je napojené na zdravotnictví i na sociální oblast, a je zřejmé, že na magistrátu není vůle a razance toto „klubko“ rozplétat.

Pokud jste starostou městské části, který nemá zastoupení v koalici politických stran ve vedení magistrátu, máte na Mariánském náměstí dveře víceméně stále zavřené.

Je koordinace s magistrátem lepší v dalších oblastech? V dopravě či v otázce bydlení, což jsou mimochodem oblasti, které Pražané řeší nejvíce?

Bohužel, ani zde spolupráce s magistrátem příliš nefunguje. V obou oblastech, které jste zmínil, nemáme jako radnice příliš velké pravomoci a situace tak vychází zejména z magistrátní a státní koncepce. Jenže ta je v realitě poměrně chaotická.

Dám vám příklad z naší městské části: silnice, kterou nechal magistrát řadu měsíců opravovat, se poté nakrátko otevřela, jenže během několika měsíců ji znovu uzavřeli a rozkopali z úplně jiného důvodu. To se stalo u nás v Klikaté – a to je tam ještě jedna uzavírka naplánovaná.

Jistě, někdy je plánování složité, je závislé na různých výběrových řízeních, na veřejných zakázkách. Ale v tom je přece úloha Hlavního města Prahy, aby to celé zkoordinovalo. Někteří zastupitelé dokonce volali po tom, aby byla ustanovena funkce koordinátora dopravních staveb a dopravy – nakonec po jedné vypjatější diskusi pan radní Adam Scheinherr argumentoval, že Praha nic takového nepotřebuje, že to má jako radní pro dopravu na starosti on. Jenže… výsledky všichni známe.

Přesto mohlo jít o výjimku.

Jenomže takových případů je ale celá řada – a jako starosta městské části to vnímáte o to víc. Například že magistrát nechal namalovat nové jízdní pruhy na „naší“ Plzeňské ulici, jsem zjistila tak, že tou Plzeňskou denně jezdím do práce. Ovšem že by se něco takového chystalo, o tom nám z Mariánského náměstí vůbec neřekli, tím spíš, že by chtěli třeba slyšet náš názor.

Navíc celá akce skončila fiaskem: Magistrát sice zaplatil několik milionů za namalování nových jízdních pruhů, jenže během několika týdnů se zjistilo, že jsou nakreslené špatně a neprojedou tudy sanitky a IZS. Takže se to muselo zase přemalovat.

Podstatné téma, které většina Čechů řeší, jsou i rostoucí náklady na bydlení – zde jsou však nejspíš kompetence městské části ještě menší.

Ano, i zde je to především o magistrátní a celostátní koncepci, než že by na toto téma měla vliv městská část. My na Praze 5 pochopitelně výstavbu bytů podporujeme, už nyní kolaudujeme nejvíce z celé Prahy.

Navzdory tomu je však poměrně jasné, jakým směrem je třeba jít: umožnit soukromým investorům lepší podmínky, urychlit stavební řízení, snížit administrativní zátěž. Pochopitelně chceme pomoci i ve formě výstavby městských bytů, byť z řady studií je zřejmé, že výstavba městských bytů je drahá a neefektivní a soukromý investor byty vždy postaví rychleji a lépe, pochopitelně v případě, když k tomu má podmínky.

Od našeho ministra financí Zbyňka Stanjury proto naprosto zřetelně zaznívá, že naše vláda bude podporovat důraz na privátní sektor, na to, aby stát tvořil vhodné podmínky pro podniky, které jim umožní stavět rychle a transparentně. To dnes chybí.


Vztahy mezi vaší městskou částí a magistrátem se zdají být poměrně napjaté.

Dá se to tak říct. Jenže pokud jste starostou městské části, který nemá zastoupení v koalici politických stran ve vedení magistrátu, máte na Mariánském náměstí dveře víceméně stále zavřené.

Co to znamená?

Ať na magistrát přijdete s čímkoliv, s návrhem, požadavkem, s prosbou, logicky tam není z druhé strany taková vstřícnost, která by tam byla, pokud byste tam měl vlastního radního nebo náměstka. A to se projevuje v řadě oblastí, v opravách ulic, v přidělování dotací…

Máte pocit, že Praha 5 je na dotacích omezena proto, že jako starostka nejste z magistrátní koalice?

Určitě ano. Ve sportovních dotacích jsme úplně na chvostu prostě proto, že jsou preferovány městské části se starosty od Prahy Sobě nebo od Pirátů. Nejde ale jen o dotace. Podobné je to třeba s opravou chodníků – město má plán, které chodníky bude opravovat a které ne, takže se zkrátka rozhodne, že na Praze 3 a Praze 7 se opraví třeba 30 chodníků a na Praze 5 jen čtyři. A vy, byť starosta, s tím těžko něco zmůžete, protože oni si to vždycky nějak dokáží zdůvodnit.

Máte pocit, že je to účelové.

Ano, pochopitelně.

Jako starostka mám blízko k lidem a jejich běžným každodenním starostem, a s těmi pak můžu pracovat i na půdě sněmovny.

Poprvé jste loni na podzim uspěla v poslaneckých volbách, jaké máte pro svůj poslanecký mandát ambice?

Ve sněmovně se věnuji především tématu školství, také celoživotnímu učení, protože vzdělávání rozhodně nesmí končit tím, že mladí lidé vyjdou ze střední či vysoké školy, ale je podstatné, aby probíhalo v průběhu celého života.

I kvůli tomu jsem rozšířila podvýbor, který vedu, a který se nově jmenuje Podvýbor pro regionální školství a celoživotní učení. Je třeba toto téma otevřít a přijít s takovými legislativními změnami, které vytvoří prostředí, ve kterém se lidé budou ochotni sami vzdělávat. Nyní to tak není, dnes většinou lidé poté, co vyjdou střední či vysokou školu, hodí téma vzdělávání za hlavu a mají pocit, že už se nikdy v životě nebudou muset učit.

Myslíte, že legislativní změny ke změně tohoto přístupu budou stačit?

Pochopitelně je to především běh na dlouhou trať, ale musíme začít tím, že o tom budeme mluvit a budeme pro lidi vytvářet vhodné podmínky k tomu, aby se sami mohli vzdělávat. Zároveň jim pak musíme vysvětlit, že nemohou ustrnout na jednom místě – že svět se proměňuje stále rychleji a profese, kterou se člověk v mládí vyučil, už později nemusí stačit. Na to musí reagovat nejen střední, odborné a učňovské školy, ale i zaměstnavatelé.

Jak ze své pozice starostky a poslankyně vnímáte rozdíly mezi komunální a celostátní politikou?

Politickou realitu na obou úrovních nelze příliš srovnávat. Každá je jiná a čím níž jdete, tím méně je politika založená na ideologii a více na osobních vztazích. Na komunální úrovni neřešíte ani tak ideologické spory jako spíše veřejný prostor, školy, školky, doktory, parkoviště. Jestli je někdo více nebo méně pravicový, to už takovou roli nehraje. Velkou výhodu ale právě vidím v tom propojení – jako starostka mám blízko k lidem a jejich běžným každodenním starostem, a s těmi pak můžu pracovat i na půdě sněmovny. Člověk prostě není odtržený od reality.

 

Zdroj: rozhovor pro info.cz

Sledujte mě na Instagramu