Toto téma jsem se rozhodla otevřít a diskutovat u kulatého stolu v Poslanecké sněmovně, kde jsme se zaměřili na ochranu výuky a pedagogických pracovníků. 

Úvod do diskuze

Kulatý stůl jsme pořádali společně s kolegou poslancem Janem Berkim, a zúčastnili se ho zástupci státních institucí jako MŠMT, ČŠI, veřejný ochránce práv či školský ombudsman. Důležitý pohled z terénu přinesli ředitelé základních a speciálních škol a diagnostického ústavu. Nedílnou součástí debaty byli také reprezentanti školních asociací.

V úvodní prezentaci jsem popsala systémy v zemích, které jsou v této oblasti na velmi vysoké úrovni. Při hledání inspirace jsem zjistila, že tyto země mají silné podpůrné struktury, které pomáhají dětem i rodičům, ale také nástroje, které významně posilují možnosti ředitelů při zajišťování bezpečnosti pro všechny žáky a hladkého průběhu výuky. To je klíčové pro vytvoření harmonického a efektivního vzdělávacího prostředí, kde se děti mohou plně rozvíjet.

Z mého pohledu je potřeba myslet na to, že ve třídě není jen vztah žák - učitel, ale také žák - žák. Výuka jako celek by měla být chráněna, nejen jednotliví žáci. Bohužel, co je přesně výuka, není nikde v zákoně definováno (například lyžařský kurz je také výuka). Od 15 let máme možnosti, jak chránit výuku, ale do konce základní školy bohužel ne, přestože k problémovým incidentům dochází i tam. Wellbeing je důležitým řešením, ale sám o sobě nestačí, je to jen jeden z mnoha střípků potřebných k řešení tohoto problému. 

Současný stav a zkušenosti z terénu

Během kulatého stolu dostali prostor především zástupci různých typů škol a školských zařízení, kteří sdíleli své aktuální zkušenosti a potřeby přímo z praxe. 

Mgr. Bc. Martina Brhelová ze Speciální základní školy a Praktické školy v Ústí nad Labem upozorňuje na problém s rodiči, kteří odmítají spolupracovat a škola na ně nemá žádné páky. Ve třídách jsou často velmi problémoví jedinci, kteří dokonce fyzicky napadají učitelky už na prvním stupni. Brhelová se ptá, zda chce MŠMT, aby učitelé učili nebo vychovávali, protože preventivních opatření je tolik, že je učitelé nemohou všechny zvládnout.

Mgr. Radmila Jedličková ze Základní školy a mateřské školy Praha 5 - Smíchov upozorňuje, že rodiny chtějí přeřadit dítě, ale často není kam, a když se zmíní, že dítě odchází kvůli špatnému chování, možnosti se ještě více zúží. Jedličková se setkala i s agresivním vyhrožováním, a ocenila by francouzský systém, kde je možnost pokuty, když je učitel šikanován. Učitelé muži bývají neprávem osočováni z osahávání a když se ukáže, že to není pravda, nedostane se jim řádné omluvy. Stejně jako jsou dnešní děti a studenti křehčí, jsou i mladí učitelé křehčí, což má své plusy i mínusy.

Ing. Josef Vavřinec ze Střední odborné školy a Středního odborného učiliště řemesel v Kutné Hoře upozorňuje na nedostatečné předávání informací mezi školami. Když žák přechází, školy si musí vše zjišťovat zpětně samy, protože ani zřizovatel nemá povinnost informovat o problémových žácích. Závadné chování škola může oznámit na policii, ale ta často odpoví, že nemůže nic dělat, dokud se něco nestane. Sociálním případům je pokuta odpuštěna, takže toto opatření nemá v určitých situacích žádný účinek. Vavřinec navrhuje nechat systém tak, jak je, ale dát řediteli možnost, aby žákovi zakázal vstup do školy, přičemž tato možnost by měla být přezkoumatelná. Ředitel totiž nemá dost pravomocí, aby školu řídil efektivně.

Vyváženost prevence a represivních opatření

Jan Berki, poslanec STAN, zdůrazňuje, že řešíme symptomy a příčiny nemoci naší společnosti, a oceňuje, že si věci říkáme na rovinu a z různých úhlů pohledu. Přimlouvá se za doplnění sankcí, když rodiče neplní své povinnosti podle školského zákona. Přestupky, které se dějí ve vzdělávání, by měly mít vyšší váhu, a měli bychom zvážit i snížení věkové hranice pro přestupkové řízení. Současné nastavení absolutního práva zákonného zástupce je podle poslance Berkiho potřeba redefinovat a diskutovat o jeho vyváženém nastavení.

Postoj MŠMT k problematice

Mgr. Bc. Vítězslav Němčák z MŠMT představil aktuální připravované legislativní změny, včetně zavedení psychologa a speciálního pedagoga ve všech základních školách, financovaných státem. Představil také systém indexování škol, kde by školy s vyšší zátěží měly nárok na vyšší financování. 

PaedDr. Michal Černý z MŠMT zdůraznil, že současná legislativa umožňuje určité kroky na ochranu pedagogů, avšak má své limity. Například žáka nelze poslat za dveře bez dozoru, ačkoliv by to mohlo okamžitě řešit narušování výuky. Vyloučení žáka ze školy je možné až po dokončení povinné školní docházky, což omezuje možnosti řešení v základních školách. Ve školách by měl být přítomen školní psycholog, který by pomohl identifikovat hlubší důvody nevhodného chování žáků. 

Význam spolupráce a prevence

Jedním z témat bylo zdůraznění důležitosti spolupráce mezi školou a rodinou. Často se totiž setkáváme s nespoluprací rodičů, což může výrazně komplikovat práci učitelů a negativně ovlivňovat školní prostředí. PaedDr. Ladislav Hrzal, školský ombudsman, navrhl možnost přeřazení dítěte do jiné školy i bez souhlasu rodičů jako příležitost pro dítě začít znovu.

Mgr. Veronika Bazalová z kanceláře Veřejného ochránce práv uvedla, že represivní opatření nejsou vždy nejlepším řešením a že stávající přestupky by měly být funkčnější a lépe využívány. 

Psychologické a sociální aspekty

PhDr. Lenka Felcmanová z neziskové organizace SO-FA upozornila na rostoucí počet dětí s psychickými obtížemi a zdůraznila potřebu systematické podpory socio-emočního učení. Taková podpora by mohla předcházet náročnému chování žáků a zajistit dostatečné množství podpůrných pozic, jako jsou školní psychologové a sociální pedagogové.

Pohled Asociace ředitelů základních škol

Mgr. Ing. Luboš Zajíc, MBA z Asociace ředitelů základních škol zdůraznil, že neustále narážíme na nedostatek psychologů, preventistů a výchovných poradců. V Dánsku například mají domeček, kam jsou problémoví žáci se souhlasem rodičů vyloučeni z výuky a kde se s nimi systematicky pracuje. Tento systém je účinný, protože se žákem pracují a není důvod, aby se pobyty opakovaly.

Spolupráce s rodiči u nás se však stále ztěžuje. Rodiče často chodí na jednání s ultimáty typu „buď to bude po mém, nebo vás udám.“ Selhává také OSPOD, který ne vždy dokáže řešit situaci tak, jak je potřeba. Pokud má žák kde bydlet a co jíst, OSPOD to neřeší, stejně jako v případě neúměrného množství omluvených hodin. Přesto pan Zajíc zůstává optimistou a věří, že situaci lze zlepšit.

Závěry z kulatého stolu

Kulatý stůl přinesl mnoho cenných podnětů a návrhů. Bylo dohodnuto, že je potřeba rozpracovat přestupek maření výchovy a doplnit sankce pro rodiče, kteří neplní své povinnosti vůči školní docházce dětí. Ředitelé škol by měli mít větší pravomoci ve vztahu k žákům a jejich chování.

1. Prevence a wellbeing: Prevence je považována za základní prvek, který může pokrýt až 85 % potřeb žáků, pokud je správně nastaven. Je nutné zajistit systematickou podporu socio-emočního učení a naučit učitele, jak urovnávat a mírnit konflikty. Školní prostředí by mělo podporovat psychickou pohodu žáků, učitelů i rodičů.
   
   

2. Pravomoci ředitelů: Ředitelé by měli mít dostatek pravomocí k ochraně výuky, učitelů i žáků, například institut dočasného vyloučení z výuky u dětí do 15 let nebo možnost zamezení účasti na výuce během správního řízení.
   
   

3. Důslednější aplikace stávajících přestupků: Stávající přestupky by měly být účinněji využívány a doplněny o vymahatelné sankce, aby mohly přestupky sloužit jako účinný nástroj prevence.
   
   

4. Podpůrné profese: Podpůrné profese jako školní psychologové a sociální pedagogové by měly být systematicky podporovány. Posílení mezioborové spolupráce je klíčové.
   
   

5. Diagnostické ústavy: Práce soudů, které rozhodují o umístění žáků do diagnostických ústavů, by měla být zrychlena, aby tyto ústavy mohly účinněji pomáhat žákům.
   
   

6. Prolomení absolutního práva zákonného zástupce: V některých případech by mělo být možné přeřadit dítě do jiné školy bez souhlasu rodičů jako příležitost pro nový začátek.
   
   

7. Odpovědnost zákonných zástupců: Hlavní odpovědnost za chování dětí by měli nést rodiče. Škola nemá nahrazovat výchovnou funkci rodiny.

Dodala bych, že důležité je si uvědomit, že prevence je klíčová, ale stejně tak i dobře nastavená pravidla a sankce mohou pomoci jako prevence. Když rodiče vědí, že nesplnění určitých povinností může mít následky, může to přispět k lepší spolupráci a ochraně školního prostředí.

Závěrem bych chtěla poděkovat všem zúčastněným za jejich příspěvky a otevřenou diskusi. Je jasné, že řešení maření výuky vyžaduje komplexní přístup a spolupráci všech zainteresovaných stran. Věřím, že kroky, které jsme na kulatém stole nastínili, budou důležitým krokem k zajištění kvalitního a bezpečného vzdělávacího prostředí pro všechny naše žáky.

Mgr. Renáta Zajíčková

Poslankyně a předsedkyně podvýboru
pro regionální školství a celoživotní učení

email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.