Rozvíjet naši současnou školskou infrastrukturu, povětšinou mnoho desetiletí staré budovy, je dnes možné převážně s povolením výjimky z požadavků různých předpisů. Jen hygieny v krajích žádostí o výjimky řeší stovky ročně. V souhrnu jde o tisíce hodin administrativně složitého připravování žádostí ze strany ředitelů a zřizovatelů, tisíce hodin jejich vyřizování ze strany úředníků, měsíce průtahů i složitější stavební projekty. V konečném důsledku naše vzdělávání zbytečně přichází o stovky milionů korun.
V průběhu mého tříletého působení jako starostky a zřizovatelky škol Prahy 5 bylo do rozvoje školské infrastruktury investováno více než 400 milionů korun. Při realizaci těchto projektů jsem vnímala především zastaralost vyhlášky č. 410/2005 Sb. - Vyhláška o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Normy jsou u nás jsou v porovnání s okolními zeměmi složité, obsahují nejen překvapivě velké množství duplicit už obsažených v jiných právních předpisech, ale i dávno nepotřebných opatření – kořeny totiž mají v šedesátých letech.
Časově náročná byrokracie způsobuje nejen zbytečné plýtvání veřejnými penězi, je to také jeden z hlavních důvodů, proč se zřizovatelům škol nedaří včas zajišťovat dostatečné kapacity pro silné ročníky dětí. Na jedné straně stát po obcích a krajích požaduje zajištění dostatečných školních kapacit, na straně druhé pak nesmyslnou přeregulací rozvoji školské infrastruktury brání. Z mnoha nám všem dobře známých důvodů je zcela pochopitelné, že takový přístup státu není motivující ani pro samotné ředitele škol.
Pokud pro naše děti skutečně chceme moderní vzdělávací systém a dostatek míst, musíme ředitelům škol a obcím co nejvíce usnadnit adekvátní rozvoj jejich školských objektů.
S tímto cílem jsem přizvala hlavní hygieničku Svrčinovou, zástupce Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva školství, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva práce a sociálních věcí, dále Svaz měst a obcí ČR a řadu odborníků na vzdělávání. Pracovní týmy v nezvykle konstruktivní a pozitivní atmosféře spolupracovali zhruba půl roku na společném návrhu. Navržená podoba vyhlášky reflektuje nové způsoby výuky, zjednodušuje uložené povinnosti a předává některé rozhodovací kompetence zřizovatelům a provozovatelům.
Je důležité zdůraznit, že modernizace norem neznamená žádné snížení nároků na ochranu zdraví dětí. Zaměřuje se na to, co má skutečně řešit – zpřísňuje a zavádí nové, pro soustředěnost a zdravý vývoj dětí zásadní požadavky, například u osvětlení či kvality vzduchu ve třídách. Vyhláška samozřejmě dál stanovuje nepodkročitelné podmínky, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví. To zůstává na prvním místě!
Přesto v době prázdnin v médiích zaznělo okolo vyhlášky enormní množství chybných a absurdních informací. Například že s novou vyhláškou zmizí ploty okolo školek. Přitom opatření týkající se bezpečnosti školských objektů jsou předmětem vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Ta obsahuje obecnou povinnost ochrany osob ve stavbách a na jejich pozemcích. Proto bylo možné i logické oplocení z požadavků na hygienu vyjmout. Úsměvná pak byla až útočná prohlášení některých opozičních poslanců a zástupců samozvaných spolků, když veřejnost strašili doslova pedofily a narkomany v mateřských školách. To je skutečně za hranou slušné veřejné debaty a ohrožuje to nejen integritu našeho politického systému, ale i důvěru veřejnosti v ochranu zdraví dětí v našich školách.
Cílem úpravy vyhlášky není měnit společensky nastavené standardy. Příkladem je otázka společných toalet. Systémové zavádění nebinárních toalet na školách nepodporuji, jelikož tento trend posledních let v zahraničí způsobuje spíše problémy než zamýšlené přínosy. Modernizace hygienických norem umožňuje vybudování univerzálních toalet, které mají stejné nebo podobné zázemí jako WC pro hendikepované. Tato možnost by mohla být využita v místech, kde by budování rozšířeného sociálního zázemí bylo neefektivní a zbytečně nákladné, například při přístavbě nové multifunkční třídy v podkroví nebo zahradě školy.
Dalším mýtem bylo odstraňování umyvadel. Úprava vyhlášky nezavádí žádné plošné systémové změny a neruší umyvadla tam, kde jsou logicky nezbytná, například u malých dětí na prvním stupni základní školy nebo v hodinách výtvarné výchovy. Umyvadla nově v některých třídách být nemusí, pokud by jejich umístění bylo zbytečně nákladné a z hlediska zaměření učebny neefektivní, například při půdní vestavbě s počítačovou učebnou.
Nová hygienická vyhláška se vymaňuje direktivnímu státnímu přístupu a vytváří prostor pro individuální přístup zřizovatele podle charakteru vzdělávací instituce.
Má role v celém procesu byla iniciační a moderací společných jednání se snažím přispět k tomu, aby v rozumném čase došlo k vyváženému kompromisu mezi požadavky všech resortů. Nyní se nacházíme v připomínkovém řízení a probíhá zcela otevřená veřejná debata. V první polovině září jsem uspořádala širší kulatý stůl pro téměř padesát zástupců všech připomínkových míst, zástupce zřizovatelů škol na úrovni krajů i obcí, i zástupce školských platforem a asociací. Debata s hlavní hygieničkou a pracovníky spolupracujících resortů, kteří návrhy připravili, jasně ukázala, že i přes logickou potřebu vypořádat některé oprávněné připomínky, cíl máme společný a jdeme správnou cestou.
Školy nově budou mít možnost přizpůsobit se potřebám výuky a dětí, nikoli potřebám několik desetiletí staré vyhlášky. Vždyť ředitelům a zřizovatelům denně svěřujeme milion dětí, právě oni znají své školy, místní prostředí a možnosti nejlépe. Promyšlené snižování byrokratické zátěže a odstraňování zbytečných paragrafů je cestou k tomu, abychom jim usnadnili práci a umožnili tím v rostoucích regionech do školské infrastruktury a nových míst investovat veřejné finance smysluplně, efektivně a včas.
Úpravy hygienických norem pro školy považují za vhodné například:
Lucie Slejšková, analytička EDUinu:
„Dramatická diskuse kolem novely je ukázkový příklad dezinformace a víření vášní. Konkrétně zmiňovaná umyvadla samozřejmě ve škole být musí, jen nemusí být v každé učebně. A ploty sice z této vyhlášky skutečně zmizely, ale to jen proto, že se jednalo o duplicitu, a povinnost území oplotit je už uvedena v jiné vyhlášce. Rodiče nemusejí mít obavu, že by kvalita školek a škol byla novelou vyhlášky ohrožena. Pravidla se mírně rozvolnila po vzoru jiných evropských zemí a odstranily se některé požadavky, které byly dědictvím starší doby, například podrobné požadavky na zásobování vodou. “
Petr Hopfinger, Učitel naživo, ředitel školy:
„Z pozice ředitele soukromé školy, která buduje kampus, ale také předsedy školské rady velké veřejné školy, která pořád roste, vidím, jak stávající podoba předpisů rekonstrukce či budování nových kapacit prodražuje, komplikuje a zpomaluje. Jako ředitel/zřizovatel jistě dokážu rozhodnout, zda ve třídě potřebuji umyvadlo či kolik toalet se mi za rozumné náklady vejde do které sekce školní budovy.“
Mgr. Daniela Celerýnová, předsedkyně Asociace provozovatelů dětských skupin a mikrojeslí, z. s.:
„Pro provozovatele dětských skupin to bude velké úleva. Třeba v Praze zřídit novou dětskou skupinu s vlastní oplocenou zahradou je skutečně sci-fi. Ano, pražská krajská hygienická stanice uděluje výjimky, ale například v Brně ne. Chceme, abychom měli dostatek míst pro dvou a tříleté děti? Pak musíme flexibilně využívat to co máme.”
Zdroj: Komentář pro Řízení školy - 10/23