Když jsem vystupovala do politiky, mnoho lidí mě varovalo. Ja jsem samozřejmě věděla, že mě nečekají jenom časy ozářené sluncem. Tušila jsem, že budu mít nepřátele a že ti budou využívat všechny prostředky a cesty, jak mi práci komplikovat a ztěžovat. Politické souboje vidíme všude kolem sebe. Novináři se vlastně ničím jiným, než sledováním lítého boje nezabývají. A čím více krve, tím lépe.
Po necelém roce práce starostky to začínám poznávat na vlastní kůži. Moji nepřátelé se již aktivovali a semkli. A tak konspirují a hledají cokoliv, čím by mi mohli ublížit. Vytvářejí moje kvazi střety zájmů, rozesílají lživé anonymy, šíří pomluvy, plánují puče. A poslední dny na radnici jsou toho důkazem.
Jedno přísloví říká, že nejvíce štěkají psi, kteří se bojí. Jestli toto přísloví platí, pak moji nepřátelé mají strach. Strach z toho, co prokáže několik policejních vyšetřování, která probíhají na úřadě Prahy 5. Od nástupu do funkce starostky musím být v součinnosti s kriminálkou, neboť se ukazuje, že bylo několik let umožňováno vykrádat rozpočet městské části. Jsou to velmi závažné trestné činy, které, pokud se prokážou, negativně ovlivní životy mnoha lidí. A tak je více než pravděpodobné, že vše, co se momentálně odehrává okolo mé osoby, je spjato s touto skutečností. Nepřátelé se bojí. Hroutí se jim svět. Nastavováním chybějících kontrolních mechanismů úřadu nebo odchodem klíčových zaměstnanců se jim zpřetrhávají penězovody a hroutí informační sítě. Také výrazně slábne jejich vliv a moc. Nezbývá jim tedy nic jiného, než se semknutou a začít společně vytvářet rafinované léčky.
Nevstupovala jsem do politiky proto, abych vedla nečestný politický souboj nebo abych páchala nepravosti. Mám vyšší cíle. Pracovat na zvelebování našeho životního prostředí, ochraňovat bezpečí lidí, vytvářet podmínky pro efektivní a smysluplnou spolupráci nebo naslouchat lidem a hledat způsoby, jak se dohodnout, či dojít v případě sporu ke smíru.
Na tomto pracuji a dále budu pracovat. S mými nejbližšími, kterých mám okolo sebe dost.