Dámy a pánové, dnes tu zaznělo a ještě určitě zazní mnoho myšlenek vázaných na složitou dobu, kterou svět právě prochází. Všechny spojuje jedno - pokud chceme výzvy doby překonávat, musíme se adaptovat. Proto dnes chci mluvit především o vzdělávání. 

V roce 2005 jsem opustila státní školství a začala budovat gymnázium zaměřené na rozvoj osobnosti a mezinárodní vztahy. Rozhodla jsem se tehdy využít své dlouholeté zkušenosti a uchopit vzdělávání nadaných dětí a mladých lidí po svém. Vést je k samostatnosti, cílevědomosti, a právě schopnosti se adaptovat. Byla to v mnoha ohledech úžasná etapa.

Dnes jsem političkou - poslankyní a starostkou. Profesní znalosti ale uplatňuji nadále. Jako zřizovatel zajišťujeme výuku pro téměř 6000 žáků ve 13 základních školách. Snižujeme v nich byrokratickou zátěž, přispíváme na nepedagogické pracovníky, investujeme nejen do budov, moderní techniky, učebních pomůcek, ale především do lidí. Výrazně podporujeme třeba sociální pedagogy. Zatím se o nich moc nemluví, přitom jejich práce výrazně pomáhá zlepšovat nejen studijní výsledky dětí, ale i v jejich motivaci dále se vzdělávat. A to je klíčové pro prosperitu nás všech.

Ze čtyřiceti českých průkopníků školské sociální práce najdeme tři právě u nás na Praze 5. Ukazují, že tato podpůrná pedagogická profese je přínosem. Inspirují školy v regionech a jak to funguje u nás zjišťují i lidé z ministerstva školství. Z připravované novely zákona o pedagogických pracovnících ale vypadli. To je škoda. S příchodem ukrajinských dětí totiž budou potřeba ještě více. 

Dnes ve školství pracuje necelých 900 psychologů. Žáků je 1,4 milionu. Do škol jich chceme dostat více až ve chvíli, kdy se objeví problém, jakým byla třeba nedávná tragická událost. To je pro naše školství příznačné - neinvestujeme do něj tak, aby se nám to v budoucnu skutečně vyplatilo. Pouze sanujeme to, co je nutné, co bylo zanedbáno.  

Právě proto tratí Česko až 18 miliard korun ročně na propadlících. To je cena, kterou platíme za nezvládnutou podporu nejslabších žáků. Školní neúspěšnost jde ruku v ruce s chudobou, exekucemi, sociálním vyloučením a to s sebou nese další a další náklady pro stát, zvyšuje kriminalitu, snižuje prosperitu země. 

Naopak úspěšný středoškolák s maturitou přinese do státního rozpočtu na daních bezmála 3 miliony korun. Investice do vzdělání prokazatelně podporují růst a zaměstnanost, lepší životní úroveň, vyšší platy. A z těch také více do státního rozpočtu. 

A teď, přátelé, ruku na srdce - opravdu vidíme v systému vzdělávání v Česku klíčovou investici do naší společné budoucnosti?

Poslední mezinárodní srovnání žáků napříč osmdesáti zeměmi světa ukázalo evropského vítěze – Estonsko. Estonské školství staví na inovacích a modernizaci. Stejně jako veškeré úřední úkony je zde školství plně digitalizováno. Domácí úkoly, zpětná vazba, elektronické knihy. Vše je dostupné online.

Základní kurz programování absolvují již sedmiletí žáci. Mezi vzdělávací špičky světa se Estonsko nyní řadí společně s Čínou, Tchaj-wanem nebo Koreou. Estonci nečekali a investovali. Ani my nečekejme na to, až nás asijské země ekonomicky rozdrtí.

Nastává bod obratu. Je čas, kdy se musíme se adaptovat. Je čas do vzdělávacího systému investovat naprosto zásadně. Jak ale prosadit naše vize?

Pro dnešní dobu klíčový resort jsme svěřili koaličnímu partnerovi. To nemusí být nutně špatně, ale nakolik jsme mu oporou? Nakolik naši experti přinášejí zkušenosti z regionů, návrhy řešení? Již několik měsíců se mi zdá, že neakcentujeme to, k čemu jsme se vždy hlásili a co jsme coby pravicová strana považovali za unikátní a nezastupitelné. Zdá se mi, že jsme se vzdali role lídra a že spoléháme na druhé, že za nás někdo naše vize prosadí. 

Dlouhou dobu tu Babišova vláda vytvářela dojem, že je normální, aby se stát staral o lidi. Aby rozdával peníze, které nemá. Že je normální, žít na dluh. My ale děláme politiku zodpovědnou. Nechceme lidi vodit za ruce. ODS je pragmatická strana, která vytváří podmínky pro to, aby lidé žili svobodně ... a dokázali se postarat o sebe i své rodiny. Aby uspěli v životě i na pracovním trhu, v Česku, v Evropě, i ve světě. 

Největší výzvou, která je před námi, není vytváření strategií, ale změna myšlení české společnosti. Neinvestujme do škol - ale do dětí. Nastartujme celoživotní učení.  Propojme školy a univerzity s firmami. Motivujme firmy k investicím lidí, aby obstály v narůstající konkurenci. Uchopme konečně vzdělávání v Česku jako klíčovou investici do naší společné budoucnosti.

Dámy a pánové, 

ti z vás, kteří mě znají, určitě nejsou překvapeni. Celý profesní život jsem zasvětila právě vzdělávání, rozvoji mladých osobností, inovacím ve školství. 

Chci v tom pokračovat a hledám v ODS spojence. Kolegy z regionů, kteří stejně jako já, vidí v kvalitním vzdělávání příležitosti a 

klíč k řešení řady společenských a socio-ekonomických problémů. Propojme se, buďme aktivní, předávejme si zkušenosti, 

přinášejme nové myšlenky a řešení, buďme slyšet!