Slova jako poslání, vize nebo management se běžně v prostředí podniků, firem i ostatních institucí používají již několik desetiletí. Každá dobrá společnost definuje své poslání, tedy odpovídá si na otázky PROČ a PRO KOHO existovat, a vize, tedy hledí do budoucna a odpovídá na otázku „JACÍ CHCEME BÝT“ a „KAM CHCEME DOJÍT“. Školy byly ostrovy, které si žily svým životem, a které na společenské změny a příliš nereagovaly. Necítily se být součástí takového prostředí a nepovažovaly to za nutné.

To se už naštěstí změnilo. Ti osvícenější pochopili, že i škola je svým způsobem firma, která má své klienty, zaměstnance, produkty a také své vedení. Existují zde stejné vztahy a procesy jako všude jinde. Ředitel je přece také lídr, minimálně poziční, má svůj tým, který tvoří management. Do našich škol se již naštěstí dostala slova jako mentorink, supervize a koučink. Přesvědčuji se o tom při rozhovorech s řediteli našich základních a mateřských škol, kdy společně hovoříme právě o těchto tématech. Mnoho ředitelů, jejich zástupců i pedagogů absolvovalo semináře a workshopy. Také periodika jako Učitelské noviny nebo Řízení školy se těmto to tématům věnují, dokonce jsou zde seriály, které krok po kroku osvětlují, co je koučování, jaký by měl být dobrý lídr a jak se jím stát, proč potřebují školy mentory a supervize apod.

Považuji za velmi důležité o tématech jako lídrovství, vize, strategie, zpětná vazba či seberozvoj s řediteli hovořit. Často se totiž stává, že ředitelé zavaleni každodenními rutinou ztrácejí schopnost nadhledu. Jsou vyčerpáni pocitem obrovské zodpovědnosti za svěřené žáky, jsou zatěžováni vztahem s rodiči žáků a vyplňováním tabulek. Mají pocity frustrace a postrádají zastání. Z těchto důvodů si nenajdou čas na otázky, které by vedly k zamyšlení nad smyslem jejich práce a vynaloženého úsilí. Neptají se PROČ, nehledají neotřelé cesty pro zkvalitňování práce. Svým školám nestanovují cíle ani vize, proto nepotřebují, a ani nevyhledávají zpětnou vazbu. A ani to po nich nikdo nechce. Česká školní inspekce chodí do školy jednou za šest let a sleduje jiné procesy než kontinuitu, progres a dlouhodobý vývoj školy. Rodiče takové informace neočekávají, protože na to nejsou zvyklí. Jediným zvědavcem by mohl být zřizovatel, ale ten má zpravidla pro hodnocení práce ředitele jiná kritéria, než jsou vize nebo kvalita managementu.

Často se dnes v souvislosti s činností pedagogů mluví o vyhoření. Ano, učitelé/ředitelé jsou rizikovou skupinou. Domnívám se, že právě z těchto důvodů. Ve školách pro ně chybí článek zpětné vazby, nastavení zrcadla a hlavně pochvaly a zastání. Učitelé, když mají štěstí na ředitele, toto mohou mít. Kdo ale poskytne zpětnou vazbu, pochvalu a zastání řediteli?!

Jsem přesvědčená o tom, že ředitel školy musí být lídr a musí tak být i vnímán. Musí vědět, kam školu vede. Musí si klást otázky typu: „Jak vypadá absolvent školy? Čím se liší od ostatních? Jaké jsou silné stránky školy? Kde jsou příležitosti rozvoje? Tyto otázky budu našim ředitelům pokládat. Budu se jich ptát na vize a cíle, na silné a slabé stránky školy. Také na to, jak se vzdělávají a co jim to přináší. Budu jim poskytovat maximální podporu a důvěru. Zaslouží si to. Z vlastní dlouholeté zkušenosti ředitelky školy vím, že hledání a nalézání odpovědí na tyto otázky dává práci smysl dodává radost i sebedůvěru, sílu a chuť dál pokračovat.