Moje čerstvá zkušenost se týká Pedagogické fakulty UK. Protože edukativní proces na naší škole je na velmi vysoké úrovni i kvalita pedagogů je diametrálně odlišná od jiných škol, jsme oslovováni pedagogickými fakultami s přáním moci u nás realizovat tzv. pedagogické praxe. To znamená měsíc či dva provádět studenta magisterského oboru vyučovacím procesem. Každý takový student má za povinnost odučit alespoň 12 hodin přímé výuky (jak žalostně je to málo!!!) a zároveň realizovat náslechy u svého fakultního učitele (supervizora). Jelikož dělám všechny věci naplno, byla jsem připravena studentce magisterského oboru věnovat svůj čas a plnohodnotně ji poskytovat vzor kvalitní výuky a zároveň podrobnou zpětnou vazbu k její práci. Tento úkol by pro mě obnášel sedět na výuce a pozorně sledovat její práci, potom s ní každou její hodinu výuky analyzovat a hodnotit, pak analyzovat náslechy a odpovídat na tisíce otázek. Při součtu vynaloženého času mi tato činnost vycházela na cca 40 hodin. OK. Byla jsem ochotna pomoci našemu školství a pustit se se studentkou do toho. Pak ale přišel šok v podobě odměny za uskutečněnou práci. Pedagogická fakulta si mé práce váží na tolik, že mi byla ochotna zaplatit celých 100 Kč za jednu hodinu přímé práce, ovšem dostala bych zaplaceno za pouhých 12h. Nemohla jsem tomu uvěřit, a tak jsem vstoupila do komunikace s fakultou a ozvala se! Odpověď přišla celkem rychle a zněla, že takto je to na fakultě nastaveno a změny možné nejsou. Zaúpěla jsem, děsně se naštvala a s fakultou jsem spolupráci nezahájila.

Tento příklad uvádím jako důkaz toho, jakou úroveň má naše školství. Takto vypadá degradace nezastupitelného a klíčového povolání. Takto vypadá pohrdání a odsouvání učitelů na okraj společnosti. Vždyť kdejaký brigádník či pomocník si vydělává více! Asi nemusím vyjmenovávat běžné hodinové taxy různých nekvalifikovaných pozic, ať je to skládání kufrů na letišti, dovoz rohlíku či pizzy nebo výměna ventilu, kdy se odměna pohybuje od 150 Kč výše. Asi nemusím připomínat, že ve firmách se konzultanti, mentoři či koučové odměňují v tisíci korunách za hodinu!

Negativním důsledkem tohoto šíleného stavu je skutečnost, že učiteli se zpravidla stávají lidé, kteří neuspěli v jiných oborech či školách, kteří volí pedagogickou školu z nouze, kteří nemají kladný vztah k mladým lidem ani učení, kteří nemají osobnostní a leckdy ani morální předpoklady potřebné pro tuto práci. Bohužel velmi často také postrádají elementární sociální dovednosti.

Od listopadu 2017 se učitelům přidává. To je dobrá zpráva. Propast, která zde ale je, se tím téměř vůbec nezmenšuje, protože navýšení platů probíhá i v jiných profesích. Co považuji v této problematice za zásadní je skutečnost, že celý systém v odměňování učitelů je pokřivený. Nastavení mzdových tarifů je překonané, nefunkční a navíc rovnostářské. Rozdíly platů pedagogů jsou téměř minimální. Takže ten, kdo je motivovaný převážně penězi a ne dobrým pocitem, volí cestu nutného minima a nedělá nic navíc. Protože být třídním učitelem nebo vedoucím projektu je velmi náročné a zatěžující a těch pár korun navíc za to nestojí. Návrh kariérního řádu měl mnoho chyb, ale jeho úplné odsouzení zastavilo snahy nastavit efektivní a motivující odměňování, které naše školství zoufale potřebuje.

Recept, jak rychle z této neudržitelné situace ven, nikdo nezná. Na školy se řítí personální krize velkého rozsahu. Pedagogické fakulty jsou prázdné, navíc těch pár absolventů magisterského studia do škol zpravidla nezamíří, generace těch ještě poctivě vystudovaných učitelů odchází do důchodu. Situaci by mohlo zlepšit povolání nepedagogů do škol, to by se ale musel novelizovat zákon o pedagogických pracovnících, který nastavil přísné a nekompromisní požadavky na kvalifikovanost učitelů. Toto ale cesta je. Změna ve vnímání učitelské profese ale nenastane ze dne na den. Bude vyžadovat mnoho let, peněz a úsilí.

Hodně trpělivosti nám všem!