Za třicet let jsem prošla pozicí učitelky základní a střední školy, zástupkyně, ředitelky a nakonec i zřizovatelky škol – vlastní soukromé i veřejných. Veřejná debata o nesmyslnosti podrobné regulace hygienických a stavebních předpisů sevede celou tu dobu. Hygienickou vyhlášku č. 410/2005 Sb., která stanovuje požadavky na prostory a provoz zařízení pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, máme v porovnání s okolními zeměmi zastaralou, parametry předimenzované, obsahuje velké množství duplicit a dávno nepotřebných opatření.

Pokud však dětem chceme zajistit moderní vzdělávací systém, musíme především budovat efektivní a flexibilní školskou infrastrukturu. Ředitelům a zřizovatelům v obcích musíme umožnit jednodušší a efektivnější správu a rozvoj jejich škol.

Za tímto účelem jsem k jednomu stolu přizvala hlavní hygieničku, zástupce Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva školství, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva práce a sociálních věcí, Svazu měst a obcí ČR a celou řadu dalších odborníků na vzdělávání. Každý aktér se přihlásil “ke svému" a postupně vznikl pracovní návrh. Zástupci ministerstev materiál společně pečlivě projednávali, aktualizovali nefunkční paragrafy, odstraňovali duplicity, diskutovali o smysluplnosti změn s důrazem na ochranu zdraví dětí. K pracovnímu návrhu je samozřejmě možné se vyjádřit a připomínkovat - s prosbou o zpětnou vazbu byl nabídnut poslancům opozičních strach i celé řadě aktérů ve vzdělávání.

V diskuzi zaznívá, že modernizace vyhláška je zbytečná, protože výjimky v duchu navržených úprav byly možné již dříve. Krajské hygieny k nim však přistupovaly nejednotně, v praxi šlo o zdlouhavé procesy, které ředitele a zřizovatele škol od potřebného rozvoje školských zařízení spíše odrazují. Jde o stovky žádostí ročně, tisíce hodin administrativní činnosti úředníků, měsíce vyřizování, často i navyšování nákladů na projekt. Nejběžnější případy z praxe nová vyhláška zjednodušuje - právě proto jí samotní ředitelé i zástupci samosprávy vítají.

Aniž by došlo ke snížení nároků na ochranu zdraví dětí, modernizací norem dojde ke zjednodušení příprav projektů a tím urychlení rekonstrukcí, rozšiřování i výstavby nových školských objektů. Lze očekávat, že jedním z efektů odstraňení této byrokratické zátěže dojde ke snížení nákladů a efektivnějšímu financování rozvoje infrastruktury.

Cílem úpravy vyhlášky není šetřit na tak zásadní věci, jako je ochrana zdraví dětí! 

Nová vyhláška zpřísňuje pro zdravý vývoj dětí klíčové parametry, například u kvality osvětlení, zavádí také povinnost měření CO2 a kvality vzduchu ve třídách. Právě to jsou pozitivní změny, ke kterým už došlo v řadě okolních zemí. Z nové vyhlášky jsou pak také odstraněny duplicitní požadavky na bezpečnost a to především z toho důvodu, že ty jsou již řešeny ve školském zákoně a vyhláška má řešit pouze hygienické parametry. Pokud jde o oplocení, které se objevilo v médiích, právě to je věc bezpečnostní, ne hygienická.

Nová vyhláška samozřejmě neříká, že kolem mateřských školek nemá být plot. Rozhodnutí, zda je oplocení školského pozemku v konkrétním případě potřebné, bude na straně ředitelů a zřizovatelů škol.

Ředitelům škol každý den s důvěrou svěřujeme tisíce dětí, proto odmítám tvrzení, že by pro ve své škole nedokázali zajistit pro bezpečnost tak základní věc. Plot okolo mateřské školky v rušné části města je samozřejmě nezbytnost V případě malé obce, kde mají vedle dětské skupiny obecní park s novým veřejným hřištěm, je zcela v pořádku, pokud jej děti pro pobyt na čerstvém vzduchu využívají, ačkoli není oplocen a není přímou součástí školského objektu. Je to samozřejmě něco, co se dnes již běžně děje, často právě u dětských skupin, které služby poskytují v jednodušším režimu, proto je mohou zakládat levně a flexibilně. Rodičům tato služba umožňuje snadnější návrat do pracovního procesu s větší pravděpodobností, že si udrží původní místo.

Aktuálně připravované úpravy hygienické vyhlášky nezavádí žádné systémové změny. Nehrozí žádné plošné nesmysly, jak účelově zaznívá v některých médiích či z lavic opozičních hnutí.

Nedochází k rušení umyvadel tam, kde bychom je logicky postrádali. Umyvadla potřebujeme u malých dětí na prvním stupni základní školy nebo v hodinách výtvarné výchovy či chemie. Úprava vyhlášky pouze umožňuje v umyvadlo v některých třídách neumístit - například tam, kde by to bylo v rámci rekonstrukce zbytečně nákladné a z hlediska zaměření učebny zbytečné - typickým příkladem může být půdní vestavba s počítačovou učebnou.


Cílem úpravy vyhlášky rozhodně není měnit společensky nastavené standardy. 

Nedojde ke slučování chlapeckých a dívčích toalet. Tento trend v řadě zemí způsobuje problémy a nepodporuji ho. Modernizace vyhlášky školám pouze umožňuje vybudovat univerzální toaletu v místě, kde například vznikne přístavbou nová multifunkční třída, běžně třeba v podkroví nebo zahradě školy, kde by budování rozšířeného sociálního zázemí bylo zbytečně nákladné. Řešením může být právě univerzální toaleta, která má stejné nebo podobné zázemí jako WC pro hendikepované. Jde tedy pouze o možnost, kterou škola může využít ve vhodném případě.


V době rychlého vývoje technologií zažíváme rychlé proměny společnosti. Zásadně se mění výchovně vzdělávací proces, jeho charakter i potřeby výuky.

"Moderní vzdělávací systém lze postavit pouze na efektivní a flexibilní školské infrastruktuře - proto odstraňujeme byrokracii a umožňujeme obcím jejich školy spravovat flexibilněji. Nová vyhláška v praxi uleví zřizovatelům, ředitelům škol i státnímu rozpočtu, stavět a rekonstruovat školské objekty bude možné jednodušeji, rychleji i levněji."

 

Mgr. Renáta Zajíčková, poslankyně, předsekyně podvýboru pro regionální školství a celoživotní učení