Vybudovala jste své vlastní úspěšné soukromé gymnázium zaměřené na osobní rozvoj a mezinárodní vztahy. Rodinné gymnázium postupně vyrostlo ve vyhledávanou vzdělávací instituci. Kdy jste se rozhodla, že vedení školy se 400 studenty svěříte svému synovi a vstoupíte do lokální politiky?

Rozhodnutí přišlo současně s nástupem do pozice starostky. Cítila jsem, že pro správu městské části musím mít volné ruce. Syn je absolventem našeho gymnázia, coby dítě byl u jeho zrodu a má k němu vztah. Vystudoval mezinárodní vztahy, byl na univerzitě v USA, stejně jako já je to energický vizionář. Předání školy do jeho rukou bylo logické a přirozené. Na školu jsem hrdá, má za sebou mnoho úspěšných absolventů, spokojených studentů, v mnoha ohledech je výjimečná. Po patnácti letech vstupuje do nové etapy. Nový leader, nový přístup, nová energie.

Vy jste nyní starostkou jedné z největších městských částí v Praze – Prahy 5. Je to městská část, na jejímž území dochází k mnoha problémům, ať už jde o korupci, bezpečnost či čistotu ve veřejném prostoru. Co se Vám daří v Praze 5 měnit k lepšímu?

Prožila jsem tu skoro celý život, takže bych začala spíš tím, že Pětka je především krásná, rozmanitá a živá. Je to rychle se rozvíjející lokalita s moderní výstavbou i ohromným přírodním bohatstvím. Do roku 2030 tu bude sto tisíc obyvatel. Tak rychlý rozvoj s sebou samozřejmě přináší velké změny nebo komplikace, které ale vidíme i v dalších západních metropolích. A bohužel je pravda, že místní radnice je i neblaze proslulá aférami. Proto jsem okamžitě po nástupu do funkce začala spolupracovat s policií a korupci z radnice vymetat. Vyšetřování, audity, nastavení kontrolních mechanismů, nahrazení problémových lidí novými, schopnými, poctivými.

Kromě toho samozřejmě posouváme i témata, která zmiňujete - hlavně bezpečnost a čistotu. Problém vidím hlavně ve vztahu magistrátu k městským částem. Málo lidí totiž ví, že magistrát řeší dopravu, svoz odpadu, údržbu zeleně nebo třeba bezdomovectví a protidrogovou politiku v celé Praze. Pokud magistrát svou klíčovou úlohu zanedbá, městská část má jen omezené možnosti jak to napravit. Obyvatele pochopitelně nezajímá, jak se politici a úředníci dohodnou, chtějí jednoduše mít čisté ulice. Často proto magistrát veřejně kritizuji, zároveň ale razím cestu obyčejné lidskosti a spolupráce. Kde je vůle se domluvit, je i cesta k řešení. A to se, myslím, postupně děje.

Co považujete za svůj prozatím největší úspěch v roli starostky?

Určitě otevření radnice veřejnosti. Dřív to byla prostě úřední budova, která komunikovala minimálně. Já se snažím s lidmi setkávat, informovat je, zapojovat do veřejného dění, získávat zpětnou vazbu. Občas možná trochu na sílu nutím komunikovat i kolegy, kteří na to dříve nebyli zvyklí. Jako člověk s kořeny ve vzdělávání zkrátka považuji komunikaci a otevřenost úřadu za naprostý základ. To je také hlavní důvod, proč jsem iniciovala vznik strategie rozvoje městské části. Do přípravy jsem zapojila desítky odborníků a politiků včetně politické opozice. Pečlivě jsme se zaměřili na jednotlivé oblasti a z několika tisíc vyplněných dotazníků jsme sbírali potřeby a nápady místních obyvatel pro dalších deset let. Každý se tak mohl podílet na plánování toho, co nového vznikne v jeho okolí v nejbližších letech.

Proč se úspěšná “podnikatelka” dá na komunální politiku? Jak moc se Vám změnil soukromý život po tom, co jste se stala starostkou Prahy 5?

Vidíte, tu podnikatelku mi občas někdo vyčte. Přitom soukromá škola ze zákona nevytváří zisk, ale jednoduše naplňuje veřejný zájem. A jako byznys jsem to nebrala, ani když jsem školu zakládala. Viděla jsem příležitost uchopit vzdělávání dětí po svém. A bylo to skvělé. Řízení školy je neustálý kontakt s mladými lidmi, rodiči, veřejností, úřady. Rodiče jsou nároční, mají určité představy, co by škola měla vytvářet a mladým lidem předávat, obzvláště když je soukromá. A nejsou to zdaleka jen vědomosti. V dnešní době musí být na prvním místě především kultivace osobnosti. Musíte mít přirozený zájem o budoucnost dětí, kulturu, veřejný prostor nebo životní prostředí, zkrátka vývoj společnosti obecně. K lokální politice má práce ředitelky školy jen malý krůček.

Největší změnu vnímám asi v tom, že prostředí školy je takový bezpečný ostrov. Všichni mají stejný zájem a tím jsou děti. Naproti tomu politika rozhodně není pohodové prostředí, ani úroveň politické diskuze u nás není valná. Zájmy a motivace lidí jsou různé, časté jsou proto spory, osočování, výjimkou nejsou ani osobní útoky. Zcela pochopitelně je tu v lidech zakořeněná nedůvěra a často předsudky. Ale starosta není od slova pohoda, je potřeba se s tím poprat. Sílu a podporu mi dává rodina. Manžel se v politice pohybuje už dlouho a na jeho práci je vidět, že když je člověk vytrvalý, je možné dělat spoustu úžasných a prospěšných věcí, třeba v oblasti digitalizace státu.

Máte tři dospělé syny. Na jakou profesní dráhu se vydali? Zajímají se také o politiku?

Nejstarší získal zkušenosti jako manažer mezinárodní sportovní akademie. Teď rozjíždí projekt v oblasti digitalizace procesů a nedávno založil rodinu. Prostřední syn už je také ženatý, převzal řízení naší školy a pohybuje se ve vzdělávání. Jako jediný se také zajímá o politiku, takže ji spolu občas probíráme. Nejmladší odmaturoval a čeká ho vysoká škola. Všichni tři jsou aktivní a otevření lidé se zájmem o svět. Dělají mi radost.

Mnoho žen si nedovede představit, jak dobře skloubit úspěšnou kariéru, spokojenou rodinu a zdravý životní styl? Máte na to nějaký svůj osobní recept? Jak se udržujete v kondici?

Nic se neděje jen tak, samo o sobě. Dobré zdraví, dobrá fyzická a psychická kondice, šťastná rodina - to je o aktivním přístupu k životu, k sobě, k druhým lidem. Přát druhým úspěch a mít z něj radost, být tu pro ostatní, radovat se z maličkostí, být sama sebou. K věcem přistupuji střízlivě, často s humorem. Myslím, že nejen starosta musí mít pro svou práci zdravý nadhled. Energii často dobíjím v přírodě, na to je Pětka úžasná. Nejvíc si užívám zimu a běžky.

Jste velmi zaměstnaná žena, najdete si ve svém volném čase také místo sama na sebe?

Jsem šťastná mezi lidmi, takže svůj volný čas ráda věnuji rodině nebo přátelům. Sama umím být, ale nevyhledávám to. Jako každá žena si ráda zajdu ke kadeřníkovi nebo na manikúru, zase je to ale spíš o tom kontaktu a klábosení. Oblíbený relax je pro mě třeba tanec.

Bydlíte v Praze – Motole, co máte ve svém okolí nejraději za místa? Kam chodíte odpočívat?

Vychovali jsme tu naše děti. Nedávno jsme to s manželem počítali, bydleli jsme postupně v osmi městských částech. Nakonec jsme zakotvili na Pětce a nedám na ni dopustit. Miluji procházky vilovými čtvrtěmi v kopcích, Ladronku, Prokopské údolí, pohledy z Dívčích hradů. Radost mi dělá stále živější nábřeží Vltavy kam ráda zajdu na kávu. Ráda mám i Petřín, Hradčany, Malou stranu a často vyrazím na procházku i na druhou stranu řeky. Oblíbená místa mám tedy po celé Praze.

Jak probíhá Váš běžný pracovní den? Je vůbec možné ve Vašem kalendáři najít místo na nějaký sport či relaxaci během dne?

Upřímně během týdne mám času na relax málo. Můj běžný pracovní den začínám v 8 ráno, návraty domů jsou v pozdních hodinách. Ale nevadí mi to. Nepracuji jen od stolu a na radnici. Starosta není jen politik nebo úředník. Je to manažer, lídr, reprezentant, mediátor, úředník, kouč... Musí být ochoten chodit mezi lidi, naslouchat, vzdělávat se, vytvářet příležitosti k setkávání i pro ostatní. Často proto navštěvuji různá místa po celé Praze, přesouvám se většinou pěšky, ráda sednu i na Rekolo. Chvilku relaxu si tak najdu i během dne. Radost a energii mi dává i role babičky. S manželem třeba vezmem vnoučka a vyrazíme na horskou túru. Zkrátka ta chvíle pro sport i vyčištění hlavy jsou pro mě spíš víkendy. 

Zdroj: Žena in