V obou zemích jsme pozorovali, jak je vzdělávací politika utvářena dlouhodobou vizí, nikoli krátkodobými demografickými nebo politickými tlaky. I přes demografické výzvy, jako je pokles populace, místní obce nepřestávají investovat do vzdělání; nové školy stále vyrůstají a staré se modernizují, aby lépe vyhovovaly potřebám současných i budoucích generací. Architektonické kouzlo a funkční design školních budov nás ohromil stejně jako promyšlená variabilita tříd. Budovy jsou navrženy tak, aby vyhovovaly potřebám mladých lidí, a prostory jsou variabilní, což dává dětem možnost učit se v pohodlném a přirozeném prostředí. Vzdělávací prostředí je zde chápáno jako jeden klíčových faktorů, který může ovlivnit úspěšnost učení.

Klíčovým faktorem je zde i profesionalita a respekt učitelů vůči dětem. Učitelé jsou považováni za partnery ve vzdělávacím procesu, a jejich interakce s dětmi je pozoruhodně pozitivní a podporující. Tato kultura respektu a profesionalismu je rozšířena do celého školního systému, od ředitelů až po zřizovatele, kteří poskytují nezbytnou podporu a umožňují hladký chod škol. Ředitelé mají jasně definovanou roli ve vedení vzdělávacího procesu, zatímco zřizovatelé zajišťují podpůrné služby. Toto rozdělení umožňuje efektivní provoz škol a zajišťuje, že zdroje jsou správně využívány. Navíc, centralizovanější přístup k vzdělávací politice umožňuje větší standardizaci a kvalitu vzdělávání ve všech školách. Na rozdíl od situace u nás, kde máme obrovské množství malých obcí a škol, ve Finsku a Estonsku je systém citelně jednodušší a sjednocenější. Všechny školy dosahují určitého standardu kvality, modernosti a přístupu, což eliminuje roztroušenost, kterou vidíme v našem systému s tisíci zřizovateli a školami.

Jasný národní a lokální závazek ke vzdělávání se projevoval v každé třídě, kterou jsme navštívili, i v každém rozhovoru, který jsme vedli s místními pedagogy a úředníky. Tato zkušenost byla pro nás všechny, kdo se snažíme podpořit rozvoj vzdělávacího systému v České republice, nejen inspirativní, ale také ukázala, jak hluboké musí být kořeny, aby bylo vzdělávání skutečně považováno za společenskou prioritu.

Absence celospolečenské dohody o podpoře vzdělávání nás skutečně brzdí celá desetiletí. Je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem vespolupráci s řadou odborníků vypracovala návrh reformy regionálního školství, který jsem veřejnosti představila společně s ministrem Bekem. Není pochyb o tom, že zásadní reformu potřebujeme. Avšak před tím, než se pustíme do jakýchkoli významných změn, musíme jako společnost dospět k jednomyslné dohodě, že vzdělávání bude naším společným náboženstvím, a že budeme ochotni investovat čas, zdroje a energii do jeho rozvoje a zdokonalování.

Na závěr bych chtěla vyjádřit upřímné poděkování týmu Partnerství pro vzdělávání 2030+. Studijní cesta byla nejen skvěle zorganizovaná s prvotřídním servisem, ale také nesmírně obohacující díky hlubokým a přínosným diskusím, které jste uspořádali. Profesionalita, s jakou bylo vše řízeno, vytvořila ideální prostředí pro vzájemné učení a výměnu názorů.


Podrobněji jsem se tématu reformy věnovala v článku "Bez skutečné reformy vzdělávacího systému se v éře inovací neobejdeme" pro červnové číslo Řízení školy.