Sice se pan ministr Plaga celkem snaží, ale zřejmě jeho argumentační a přesvědčovací schopnosti nejsou dostatečné, aby uhájil slibovaných 15%. Platy ve školství sice mírně stoupají, nárůst ale neodpovídá potřebám ani slibům. To dokazuje i poslední rozhodnutí vlády, které říká, že platy se nebudou zvyšovat o původně proklamovaných 15%, ale nakonec ani ne o 10%. Bude to pouhých 8% do pevných tarifů, a to je skoro polovina původní slibované částky. Sice k tomu vláda přidala 2% pro nadtarifní složku, takže to dělá celkem 10%, ale to nepovažuji za důkaz snahy brát školství jako prioritu. Ty 2% vnímám jako velmi nedostatečné a vlastně trapné.

Jestli se má zvýšit kvalita českého vzdělávání, musí se změnit systém odměňování pedagogů a musí být přijat kariérní řád včetně adekvátního platového ohodnocení. Plošné zvyšování nemůže a nemá být jedinou změnou. Pro motivaci každého člověka je důležité vytvořit zdravé konkurenční prostředí, kde se oceňuje vysoké pracovní nasazení, profesionalita nebo proaktivita, a proto ředitelé škol musí mít prostředky pro rozlišení skvělého pedagoga od toho, který se nesnaží. Jenže k takovému rozlišení 2% opravdu nestačí. Stávku učitelů považuji za krajní a svým způsobem zoufalé řešení, jak upozornit na neplnění opakovaných slibů. Odhaluje se tím i smutná pravda, že školství pro současnou vládu zkrátka prioritou není.

Naštěstí jsou tady zřizovatelé, kteří zaměstnancům škol a školek přilepšují ze svého rozpočtu. Není to sice systémové, ale všichni to oceňují. Například MČ Praha 5 platí navíc od roku 2019 půl úvazek nepedagogům, čímž si školy mohou dovolit posílit tuto část personálu, nebo přispívá 300 Kč všem třídním učitelům a vyplácí pravidelné odměny ředitelům.