Na každém z nás záleží, aneb mikrovlnné trouby se nevzdám

13 čec

Na každém z nás záleží, aneb mikrovlnné trouby se nevzdám

Společnost, společenství, společenský život, spolek, pospolu a mnoho dalších příbuzných slov mají jeden stmelující význam – dohromady žijící živočichy, ať je to společenství delfínů, mravenců či lidí. To, co tyto skupiny spojuje, je skutečnost, že jejich členové žijí vedle sebe. Organizují se, ochraňují se, rozmnožují se, pomáhají si, soupeří a tvoří. Sociologové to vystihují pojmem kolektivní inteligence.

Společnost moderních lidí se vyvíjí tisíce let a prošla si vzestupy i pády na rozdíl od takových mravenců, kteří žijí ve svých mraveništích stále stejným životem. Ale kdo ví? Třeba i oni mají své revoluce a šibenice. Dnešní společnost je jiná, než byla před padesáti, sto nebo tři sta lety, i když se ve svém elementárním základu nemění. Pořád jsme to my lidé, kteří výhradně rozhodujeme o tom, jak spolu budeme žít a jakými pravidly se budeme řídit.

Říká se, že dnešní společnost je vyspělá, bohatá, svobodná, moderní a tvořivá, ale také rozpolcená, nespokojená, polarizovaná, rozmazlená, někdy devastující a nepřátelská. To všechno může být pravda. Vždy záleží na úhlu pohledu toho, kdo společnosti přívlastek dává. Ten, kdo chce společnost vidět jako bohatou a tvořivou, má tisíc důvodů si to myslet. Ten, kdo ji chce vidět jako rozmazlenou a nepřátelskou, důkazy si pro své tvrzení také najde.

Fakt, že je dnešní společnost výrazně jiná než ty minulé, je asi pravdou. Tak dynamický, rychlý až překotný vývoj ve své několika tisícileté historii zřejmě společnost nezaznamenala. V minulých dobách se stovky let žilo stejně. Stejně se oralo, stejně se bydlelo a jedlo, stejnými způsoby se lidé přesunovali z místa na místo nebo se stejnými způsoby dorozumívali. Dnes, co je dnes, neplatí zítra a už vůbec ne v úterý. Včera jsme měli telefony se šnůrou, zítra se budeme dorozumívat přes čipy. Včera jsme stavěli města na zelené louce, pozítří je budeme stavět ve vzduchoprázdnu. Ano, takové jsou vyhlídky. A že se nám to nemusí líbit? Nemusí. Já se vlastně také budoucnosti trošku bojím, přesto vymoženosti dnešní doby ráda a plně využívám. Telefonuji mobilem, létám letadlem, komunikuji na dálku, ač suchozemec jím mořské ryby. Vše se mi líbí a vyhovuje mi to. Každé vylepšení přijímám s radostí. Pak ale vidím, co moderní výdobytky způsobují a znejistím. Opravdu chci, aby se v oceánu vznášely plastové ostrovy? Opravdu chci, aby má vnoučata neměla možnost vidět rozkvetlou louku nebo dešťovku? Ne, ne a ještě jednou ne! Chci pokrok, ale zároveň bych chtěla, aby všeho bylo stále dost. Kyslíku, vody, tmy, čmeláků, nosorožců, volného prostoru, ropy. Jenže se ukazuje, že tu něco nesedí. Nějak to spolu neladí a zdá se, že je v rozporu. Ale co s tím? Co udělat? Mám se vzdát mikrovlnné trouby? Mám se vzdát možnosti vidět New York? Mám se zase naučit rozdělávat oheň pazourkem?

Nevím. Považuji se za moderní a vzdělanou ženu, ale jednoznačné odpovědi na otázky k naší budoucnosti nemám. Ráda čtu. Zajímám se o evoluci, antropologii, moderní fyziku, historii, psychologii. Hledám v těchto knížkách odpovědi, ale vlastně vím, že si je musím nalézat v sobě. Na každém z nás totiž záleží, ať jsou nás dvě nebo sedm miliard. Je zodpovědností každého jedince, co dopustí a čemu zabrání. Lidé - společnost rozhodují o tom, jaký život žijeme a budeme žít. Naše činy určí, jestli zanikneme jako římská či sumerská říše. Naše volby nasměrují další vývoj. Vy i já rozhodujeme o tom, co dovolíme sociální sítím nebo korporacím, které nás chtějí pohltit a ovládnout. Je na nás, koho si zvolíme do čela státu či města, co si budeme kupovat nebo kam budeme jezdit na dovolenou. Informace o důsledcích lidského konání máme. Historie se přece opakuje a kdo se z ní nepoučí, je nucený ji prožívat znovu. Přistupujme tedy ke společnému životu ohleduplně a zodpovědně. Hledejme odpovědi na současné problémy v historii. Přizpůsobujme se pokroku, ale zároveň neopouštějme fungující tradice a zvyky. Ptejme se, co je dobré a co už ne. Nerezignujme na morálku a na klíčovou a nezastupitelnou roli lidské bytosti.

Na tom všem záleží.

Plíživá krize našeho školství

Plíživá krize našeho školství

Ve školství se pohybuji třicet let a za tu dobu jsem zažila mnoho změn. Některé z nich byly přínosné, a tak posunuly naše školy vpřed, jiné stály za starou bačkoru, a tudíž českému vzdělávání uškodily. Školství nebylo nikdy vnímáno jako…

Úspěšná akce u Anděla

Úspěšná akce u Anděla

V pondělí 1. října se uskutečnila u Anděla velká předvolební akce ODS Prahy 5, a tak se tato rušná křižovatka zabarvila do modra. Jsem moc ráda, že pozvání přijali kandidáti do zastupitelstev ostatních městských částí i Prahy. Ti nám také…

Dopis voličům

Dopis voličům

26. 9. 2018 v Praze 5 – Motole Vážení spoluobčané, za pár dní budete rozhodovat o tom, kdo v následujících čtyřech letech usedne do lavic zastupitelstva a bude přímo ovlivňovat naše životy v Praze 5. Osobně se přiznám, že ještě…

Sledujte mě nově na Instagramu

Sledujte mě nově na Instagramu

Fenoménem dnešní doby jsou sociální sítě, a protože se nově říká, že nejsi-li na sociálních sítích, jako bys nebyl/a, rozhodla jsem se i já, že si rozšířím svou platformu pro kontakt se svým okolím. Samozřejmě vím, že setkání z očí…

Kontaktní kampaň

Kontaktní kampaň

V září jsem opět zahájila kontaktní kampaň s vámi, obyvateli Prahy 5. Velmi mě těší, že vaše reakce vůči mně jsou milé, vstřícné a přátelské a že mnozí z vás mě již znáte. Vážím si času, který našim rozhovorům věnujete.…